Když se se mnou loučila terapeutka po jednom náročnějším sezení, vyprovázela mě se slovy, ať si dnes najdu čas na své vnitřní dítě. Věnuji ji péči a ptám se sama sebe, co by ji potěšilo. Není potřeba mi říkat dvakrát, ať se věnuji své radosti. Na to já slyším. To zase jo.
Nechtěla jsem vymýšlet nic složitého. Jenom odpočinek v posteli s dobrým filmem a jídlem. Při nákupu potravin jsem si položila otázku, jaká jsou jídla mého dětství. Věděla jsem však, že nechci odejít jenom s hromadou sladkostí, že toužím po jídle, po kterém mi bude opravdu dobře. Hned jsem si vzpomněla na zelnačku.
KOUZELNÁ ZELŇAČKA
V dětství byla zelnačka jedno z mých nejoblíbenějších jídel, které mi můj táta vařil. Po zelňačce (a štrůdlu) jsem se mohla vždycky utlouct a neustále si přidávala. Zelňačka je polívkou, která pro mě symbolizuje dětství, hřejivé objetí a lásku. Perfektní kombinace pro tento den.
Vaření zelňačky je šíleně jednoduché. Stačí nakrájet pár ingrediencí, přidat špetku koření a trochu vody. Není potřeba příliš přemýšlet nad postupem a ruce se zaměstnají. A to je spojení, při kterém se dá krásně pohroužit sama do sebe, naladit se na své pocity, vnímat své vnitřní dítě a vařit pro ni s láskou.
Když vařím a jím zelňačku jsem zase v naší staré žluté kuchyni na Žižkově. Táta vaří a poslouchá rádio. Já si hraju u jídelního stolu a neustále se ptám, kdy už to bude. Na zdi visí obrázek mísy s ovocem. Velké umělecké dílo, které jsem namalovala ve školce. Nic není instagramově naaranžované. Naopak by se nejspíše celá místnost zdála okem dnešní estetiky sociálních sítí značně nedokonalá. Já se však při této vzpomínce cítím doma. Při hře, s tátou a vůní zelňačky.
Celkově mám při vaření zelňačky pocit spojení s mými předky. Nejenom s tátou, se kterým mám polívku přímo spojenou. Ale také s předky dávno mrtvými, které jsem ani nikdy nepoznala. Jakoby mi přímo v žilách kolovala směs brambor, vody a zelí.
KAM SE VYDÁš tY?
Vím, že skrze chutě si lze dělat výlet do dětství či jinam do minulosti. Stejně jako se dá přiblížit domov, když jste od něj stovky kilometrů daleko. Jídlo nás dokáže zahřát na duši. Když si ho budeš dopřávat s vděkem a radostí, potěšíš i své tělo. A to je pro mě recept na štěstí. Kam se s chutí vydáš Ty?
Baví mě inspirovat dospělé, jak si hrát. Vytvořila jsem proto karty, které Ti každý den pomůžou hrát si se svými smysly. Hra se smysly je dostupná všem!
Tak šup do hraní!
