Právě si prohlížíte Jak hledat radost z doteku

Jak hledat radost z doteku

  • Rubriky příspěvkuHra se smysly

Nedlouho poté, co jsem si uvědomila důležitost mé praxe hraní si se dvěma mýdly, mi zkušenost s jedním virem výrazně limitovala moje čichové schopnosti. Má rozmazlovací praxe mi brzo začala chybět a rozhodla jsem se nacházet způsoby, jak si potřebu laskavosti vůči sama sobě doplnit skrze jiné smysly. Inspirovalo mě to k experimentování s hmatem – se smyslem, který často upozaďuji, a přitom pro mě má vlastně obdobný sebepečující potenciál jako hra s čichem. Dnes s vámi chci namísto konkrétních tipů sdílet svůj proces hledání možných způsobů, jak si hrát hmatem.

1. Inspiruju se hrou s jinými smysly

Že opravdu ztrácím čich mi došlo, když jsem si pro svůj den zvolila mýdlo s vůní grepu a já prakticky žádný grep necítila. Po pár dnech jsem však při mytí zjistila, že sice nerozeznávám různou vůni mýdla, šampónu a pěny na čištění obličeje, ale vnímám jejich jiné konzistence. Každý z mycích prostředků vytvářel jinak hustou pěnu a byl na mé kůži cítit jinak. To mi trochu vrátilo mou radost z tohoto rituálu. Pořád jsem schopna vnímat, co momentálně zažívám, jak o sebe pečuji.

Můj první tip pro hledání způsobů hry se smyslem je položit si otázku, zda praxe, které vyhledávám při hře s jedním smyslem, mohou potěšit i mé další smysly. Například těším-li se pohledem na krásno při procházce lesem – Co se stane, když zavřu oči? Uslyším zajímavé zvuky? Ucítím příjemné vůně? Zkuste to. Třeba zjistíte, že smysl, který využíváte méně automaticky, může přinést nový rozměr radosti.

2. užívám si známé radosti

Nejspíš u každého smyslu už znáte možné radosti, které vám může přinést. Já jsem nejdříve šáhla po větvičce kočiček. Jejich hebkost zbožňuji už od dětství. Jako malá jsem jimi byla naprosto fascinovaná. Vzala jsem si tedy jednu větvičku a něžně si s hebkými pupeny projížděla po ruce. Ihned mě to přesunulo do mé dětské radosti, která byla navíc umocněna štěstím a vděčností, že si něco tak krásného dopřávám

Samozřejmě jsem vytáhla oblíbenou měkkou deku a obzvláště ňuchavý svetr. Vzpomněla jsem si také, jak mi babička jako malé říkala, že umýt si nohy teplou vodou, namazat je krémem a následně je zabalit do ponožek, je snad ten nejkrásnější pocit. Následovala jsem tedy její radu a mé nohy se tetelily blahem. Známé příjemné momenty mohou přinášet ještě další rozměry radosti, pokud je děláte vědomě, s vděčností a necháváte se skrze smysly vtáhnout do svých milých vzpomínek. To by pak bylo úplně bláhové, si své známé radosti nedopřát.

3. Promýšlím, co všechno pro mě dotek a hmat znamená

Po následování intuice a mých předchozích zkušeností začnu rozehrávat myšlenkové hry. Kladu si otázky: Co všechno pro mě daný smysl představuje?Jaké radosti mi může přinášet?.

První mě napadá, že hmat je pro mě schopností, jak skrze dotek vnímám svět (různé struktury, materiály, teploty…). Sem patří hraní si s hebkostí větvičky kočiček i zachumlání se do měkké deky. Dále je to pro mě dotek jako pohlazení. Snažím se sebe i svých blízkých dotýkat „vědomě“ – myslet na ně a náš kontakt, když se jich dotýkám. Do hry s matem zařazuji i péči o pokožku, jako „nositelku hmatu“, kdy v podstatě spojuji předchozí dva významy hmatu v záměr sebepéče. V praxi si například masíruji obličej guashou. V neposlední řadě si s hmatem spojuji hru s reflexními body. Především svá chodidla se snažím masírovat s ohledem na reflexní body. Při zranění kotníku jsem se také naučila, jak přínosná může být stimulace plosek nohou obecně. Snažím se pravidelně rozproudit cit v chodidlech pomocí masážního ježka. To mi pak pomáhá cítit kontakt se zemí a myslet na držení těla. Vnímám, jak se mi skrze probuzení hmatu v nohách zvědomuje celé tělo.

Cílem vymýšlení, co všechno pro mě daný smysl znamená, je pro mě možnost objevení dalších smyslových her a uvědomění – vděčnost, co díky tomuto smyslu ve svém životě zažívám. Jednotlivé aspekty smyslů spolu často úzce souvisí a vzájemně se mísí, protože mou snahou ani není vytvářet jasně definované a výlučné kategorie. Mentální cvičení je pouze prostředkem k „nacítení se“ na daný smysl.

4. vyprávím a sdílím inspiraci

Smyslové hry jsou opravdu jednoduché a v nějaké míře s nimi máme zkušenost asi všichni. Mohu být však natolik součástí našich běžných životů, že nás nemusí ani napadnout, o jakým poklad se jedná a že by mohl být zajímavý i pro druhé. Já se třeba dvěma mýdly rozmazluji už řadu let a teprve nedávno mě napadlo o tom někomu říct. Mé vyprávění vedlo k tomu, že osvěžující a objímací vůně teď provoňují život také mému muži. Navíc když začne sdílet jeden z nás, ostatní se většinou připojí se svými zkušenostmi, inspirace proudí všemi směry a každý si odnáší nové podněty. Spousta radosti a inspirace vzniká naprosto jednoduše, tak je pro onu jednoduchost nepřehlížejme.

5. žiju hravý život

Procesy hledání a zkoušení nových smyslových her patří do mého života dlouhodobě. Když vím, že si chci hrát pomocí svých smyslů a jsem otevřená novým podnětům a nápadům, jak ve svém životě smysly zapojovat, pak do mého života přichází inspirace často a s lehkostí. Stačí se jenom naladit na život plný her a nápady přichází prakticky samy.

Nevíš, jak udělat první krok k hravému životu? Podívej se na karty Hra se smysly, které jsem vytvořila jako každodenní a nenáročnou inspiraci. Hra se smysly je dostupná všem!

Tak šup do hraní!